Les mytág

Pro tuto knihu (a ještě několik dalších) jsem se rozhodla po přečtení jednoho Temnářčina článku. Co jsem čekala? Dobrou fikci. Co jsem dostala? Zvláštní knihu, o které nevím, co si pořádně myslet.

Kniha: Les mytág

Autor: Robert Holdstock

Vyšlo: 1994 v nakladatelství Polaris

Stran: 320

Steven a jeho starší bratr Christian nemají zrovna nejlepší vztah se svým otcem, který podivín a je posedlý Ryhopským lesem. Oba bratři jsou odveleni na frontu 2. světové války a zatímco Christian se po válce vrací domů, Steven zůstává ve Francii, kde se uzdravuje z válečného zranění a je v písemném kontaktu jen se svým bratrem. Po smrti otce a zvláštním Christianově dopise, kde se dozvídá, že starší bratr má ženu, se rozhodne vrátit domů.

Po příjezdu ho očekává velký šok. Jeho bratr je posedlý hledáním Guiwenneth, mýtické postavy, která se objevuje v různých dobách jako dívka, jež si dokáže podmanit každého muže. Christian se vydává do lesa, odkud pro něj již není návratu. Steven ho nejprve hledá a později hledání vzdá, protože dívka Guiwenneth přijde i za ním a on propadne její kráse. Steven, stejně jako před ním Christian, se snaží pomocí otcových deníků rozluštit tajemství lesa a s ním i zvláštních postav - mytág, které se v něm zjevují.

Mytága jsou mýtické postavy, které vznikají v podvědomí člověka a les je dokáže zhmotnit. Při hledání bratra se Steven setkává s Harry Keetonem, který se setkal s podobným lesem za války. S Guiwenneth žije Steven několik měsíců šťastně v jeho rodném srubu na kraji lesa. Po roce se však vrátí Christian s Jestřáby (bojovníci) a Guiwenneth unese. Steven a Harry se vydávají hledat Guiwenneth a Christiana. Setkávají se s dalšími mytágy a stávají se součástí legend místních zvláštních obyvatel.

Stevenovo a Harryho dobrodružství na mě působilo zvláštně, nereálně, jakoby se příběh odehrával v choré mysli nějakého blázna, nicméně jsem se do něj začetla poměrně dobře. Tápala jsem pouze ve vysvětlování vzniku mytág. Ryhopský les na první pohled vypadá jako divoký neprostupný hvozd, který není ničím zajímavý, ale nevpustí člověka do svého nitra a je kouzelný, jak bych řekla já. Co se knihy samotné týče, přečetla jsem si ji, ale nebyla pro mě až tak zajímavá, abych si ji přečetla znovu, ani otevřený konec mě nenutí přečíst si další díly, které Robert Holdstock napsal. Nejedná se o fantasy plnou elfů a kouzelníků, ale o postavy, které vytváří sami lidé. Tyto postavy jsou formy, se kterými se setkávali v příbězích z Anglie i dalších částí Evropy jako například Artuš, Guinevra, Robin Hood atd.

Své postřehy bych uzavřela tím, že se mi kniha líbila, ale nezaujala mě příběhem natolik, aby patřila mezi mé oblíbené.